Roční zúčtování daně vám ušetří pěkných pár korun, proto je dobré si na podání daňového přiznání vyčlenit chvilku. Už jenom proto, že příliš času vám to, pokud jste zaměstnanec, nezabere.
Každý měsíc se z vaší mzdy či platu strhává záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti. Možná ji ale znáte spíše pod zastaralým názvem „daň ze mzdy“. Zdaňovacím obdobím je ale celý kalendářní rok. Slovo záloha evokuje myšlenku, že stržená částka pravděpodobně nebude konečná. A také, že ne.
Jelikož zaměstnanců je velký počet, a navíc ne každý by byl schopen podat daňové přiznání a také pro úřady by to byla velká zátěž, kdyby každý zaměstnanec zvlášť podával roční zúčtování daně, je tato povinnost přenesena na zaměstnavatele. Ten to musí udělat zcela zdarma. V praxi to dělají mzdové účetní, které mnohdy zaměstnance samy vyzvou k podání daňového přiznání. I tak je ale dobré na to myslet sám za sebe.
Konečnou částku, kterou ale zaměstnavatel odvede státu, lze ještě snížit tím, že uplatní některou ze slev na dani. Je jich devět druhů, takže stačí jen zaškrtnout, která se vás týká:
Pro nárok na některou z těchto slev je vždy potřeba nějak doložit každou jednotlivou skutečnost.
Aby k tomuto mohlo dojít, tedy aby zaměstnavatel za zaměstnance obstaral daňové přiznání, je nutné, aby měl u něj zaměstnanec za daný kalendářní rok podepsané „Prohlášení k dani“. Toto lze podepsat pouze u jednoho zaměstnavatele, který je poté zpravidla označován jako zaměstnavatel hlavní, pokud je jich více.
Podepsáním „Prohlášení k dani“ zaměstnanec získá to, že již během zdaňovacího období – tedy kalendářního roku, může využívat některých slev na dani a zbytek právě na konci zdaňovacího období.
Pokud se daňového přiznání zahrnou i další příjmy, zvýší se sice celkový základ pro výpočet daně, ale na druhou stranu lze také uplatnit další slevy na dani. Podepsáním „prohlášení k dani“ tedy zaměstnanec v drtivé většině případů nic neztratí, ale právě naopak získá.