Pojmy účetnictví a daňová evidence se často a velmi snadno pletou. Přitom je mezi nimi zásadní rozdíl, na který se společně podíváme v tomto článku.

Zmatek pravděpodobně začíná přejmenováním původních názvů. Před několika lety se z podvojného účetnictví stalo „účetnictví“ a z jednoduchého účetnictví „daňová evidence“.

Účetnictví

V rámci účetnictví se zaznamenává:

Vše se děje podvojným způsobem, řešeno je tedy „má dáti“ a „dal“. Z důvodu velké časové náročnosti vedení tohoto typu účetnictví a také poměrně velkých nároků na znalosti končí často tyto starosti v rukou zkušených účetních.

Účetnictví má svou oporu v zákonu, konkrétně v Zákonu o účetnictví, kde je i jasně definované, kdo musí „účetnictví“ (oproti jednodušší daňové evidenci) vést. Mnohdy si OSVČ zbytečně komplikují podnikání tím, že vedou účetnictví namísto daňové evidence, přitom jim to zákon nenakazuje. Kvůli této chybě na začátku podnikání jsou poté nuceni vést účetnictví dalších pět let.

A kdo tedy ze zákona musí vést účetnictví? Podrobný seznam naleznete v Zákonu o účetnictví v obecných ustanoveních.

Daňová evidence

Daňovou evidenci musí vést ty OSVČ, které dosahují příjmů z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti, vykazují-li skutečné výdaje (tedy ne paušální).

Také daňová evidence má svou oporu v zákonu, konkrétně v Zákonu o daních z příjmů.

V rámci daňové evidence jsou zaznamenávány příjmy, výdaje (daňově uznatelné), majetek a dluhy. Příjmy a výdaji jsou myšleny jak ty peněžní, tak i ty nepeněžní, a to v rámci jednoho roku. Značí se také odpisy dlouhodobého majetku, příp. stravné na pracovních cestách, výdaje za auto apod.

Jednou za rok je třeba udělat inventuru majetku. Příjmy a výdaje je nutné mít řádně zdokladovány, vše se vykazuje v rámci jednoho kalendářního roku a hromadně.

V zákonu o daňové evidenci je také detailně popsáno, jak oceňovat majetek.

Pokud má OSVČ zásoby k podnikatelské činnosti, jejich evidence se provádí k poslednímu dni zdaňovacího období.